Cena Karla Stýbla: letos prof. Vladimíru Vondrovi
12. 11. 2018
V roce 2014 se výbor České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP rozhodl založit tradici , kterou je udělování Ceny Karla Stýbla za mimořádný přínos pro rozvoj pneumologie a ftizeologie. Letos se jí rozhodl výbor udělit na Kongresu České pneumologické a ftizeologické společnosti v Plzni profesoru Vladimíru Vondrovi, DrSc. (84).
Foto: Stýblovu cenu ČPFS JEP předává profesoru Vladimíru Vondrovi, DrSc. prof. Vítězslav Kolek, DrSc.
Cena je nejvyšším oceněním ČPFS a je udělována za dlouhodobou činnost věnovanou rozvoji našeho oboru, za významné vědecké aktivity, zvyšování prestiže pneumologie a ftizeologie mezi jinými lékařskými odbornostmi u nás i v zahraničí a zviditelňování oboru mezi laickou veřejností. Cena je určena významným členům ČPFS, ale také lékařům jiných odborností, kteří se zasloužili o mezioborovou spolupráci, díky které se náš obor rozvíjel novými cestami a významně rozšiřoval svou náplň. Cenu posuzuje výbor ČPFS na základě návrhů členů. Uděluje se nanejvýš jednou ročně.
Spojení ceny se jménem MUDr. Karla Stýbla je projevem úcty k mezinárodně vysoce uznávanému českému lékaři, který se zasloužil o boj proti tuberkulóze na celém světě a na jehož tradici by česká pneumologie a ftizeologie chtěla navázat.
Dosavadní historie udělení Stýblovy ceny:
2014 - prim. MUDr Stanislav Kos, CSc, prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.
2015 - prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.
2016 - doc. MUDr. Luděk Trnka DrSc.
2017 - prof. MUDr. Eva Rozborilová, CSc.
2018 - prof. MUDr. Vladimír Vondra, DrSc.
Karel Stýblo - životopis
Sir Crofton o Karlu Stýblovi napsal, že měl ohromující odborné znalosti o epidemiologii tuberkulózy a možnostech její kontroly a že byl neobyčejně vytrvalý, pracovitý a skromný. Pro tyto vlastnosti patří Karel Stýblo k nejuznávanějším odborníkům na světě a jeho práce je nejlepším odkazem pro českou pneumologii a ftizeologii.Narodil se 26. listopadu 1921 v rodině strojníka ve Vilémově v Československu a zemřel 13. března 1998 v holandském Haagu. Tuberkulóza se mu stala osudem, když se jako vězeň nakazil v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen a tuberkulózou poté onemocněl během studií na Karlově univerzitě. V 50. a 60. letech minulého století působil v Praze, pracoval mimo jiné ve Výzkumném ústavu tuberkulózy a respiračních nemocí (VÚTRN), ale zásadně ho ovlivnil pobyt v Edinburghu u prof. J. Croftona, který se stal jeho blízkým přítelem. V roce 1966 byl pověřen vedením nové výzkumné jednotky dozoru nad tuberkulózou v Haagu (TSRU) a tragické politické události v letech 1968 vedly k tomu, že se v roce 1971 stal holandským občanem. V 70. letech začal studovat možnosti kombinované léčby antituberkulotiky, a to především v Tanzánii. Jeho práce prokázala efektivitu systému zkrácené intezivní léčby Direct Observed Treatment – Short Course (DOTS), který osobně prosadil v řadě dalších afrických zemí, a jeho systém byl uznán za celosvětový model efektivní léčby tuberkulózy Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v rOCE 1991. Byl aplikován dále v Indii, Číně a také při přechodném zhoršení epidemiologie TBC také v New Yorku. Celkem 187 členských zemí WHO ze 193 přijalo tento systém do r. 2008. V roce 1979 se stal vědeckým ředitelem Mezinárodní unie proti tuberkulóze a plicním nemocem (IUATLD) se sídlem v Paříži. O tři roky později obdržel zlatou medaili Roberta Kocha a krátce před smrtí dostal oznámení, že ho WHO navrhlo pro udělení Nobelovy ceny. Náhlé srdeční selhání tomuto vrcholnému vyznamenání zabránilo, nicméně hned po jeho smrti vyhlásila IUATLD Cenu Karla Stýbla za veřejné zdravotnictví (Karel Styblo Public Health Prize), která se každoročně uděluje zdravotníkům, laikům i organizacím za přínosnou práci v kontrole tuberkulózy nebo plicních nemocí během období nejméně 10 let.