1 / 2026

SPP 1/2026

Úvodník - K. Doležalová – pdf
J. Wallenfels: Epidemiologická situace TBC v České republice v roce 2024 – pdf
P. Mooz, S. Genzor, J. Mizera, M. Vykopal, P. Jakubec, N. Straková: Markery zvýšeného kardiovaskulárního rizika u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe a jejich patofyziologický význam – pdf
S. Genzor, J. Vaněk, J. Mizera, K. Bělohradová, J. Višňovský, P. Mooz, M. Vykopal, L. Stanke: Farmakologická léčba syndromu obstrukční spánkové apnoe – pdf
P. Čelková, P. Dvoran, A. Soršáková, P. Bánovčin, M. Jeseňák: Vplyv celkovej anestézie na frekvenciu kmitania pohyblivých riasiniek nazálneho epitelu u detí – pdf
O. Venclíček, T. Kratochvíl: Nekuřákem je ten, kdo nekouří…? – pdf
J. Homolka: Doc. MUDr. Otakar Měřička, CSc., devadesátiletý
Výbor ČPFS v roce 2026 vyhlašuje dvě publikační soutěže
Obsah 85. ročníku
Rejstřík 85. ročníku

Epidemiologická situace TBC v České republice v roce 2024
J. Wallenfels
Národní jednotka dohledu nad tuberkulózou, FN Bulovka, Praha

SOUHRN
V roce 2024 bylo v České republice hlášeno 455 nových případů (a recidiv) TBC všech forem a lokalizací, což představuje meziroční pokles o čtyři případy. Relativně nejvíce pacientů mělo bydliště či místo pobytu v hlavním městě Praze, nejméně v Moravskoslezském kraji. Bakteriologicky bylo ověřeno 83 % případů TBC. Ve věkové skupině 0–14 let bylo hlášeno 17 případů TBC. Podíl osob narozených mimo Českou republiku se zjištěnou TBC v České republice představoval 48 % z celkové notifikace. Patnáct pacientů mělo multirezistentní TBC. Do registru TBC bylo nahlášeno 28 úmrtí na TBC. S hlášenou incidencí 4,2 na 100 000 obyvatel se Česká republika i nadále řadí k zemím s nejnižším výskytem TBC v Evropě. Dosažení milníků strategie ukončení TBC (End TB Strategy) pro rok 2025 není reálné.
Klíčová slova: Česká republika, epidemiologická situace, registr tuberkulózy, tuberkulóza, 2024

Markery zvýšeného kardiovaskulárního rizika u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe a jejich patofyziologický význam
P. Mooz¹, S. Genzor¹, J. Mizera¹, M. Vykopal¹, P. Jakubec¹, N. Straková^2
1Klinika plicních nemocí a tuberkulózy, FN Olomouc a LF UP, Olomouc; ²Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno

SOUHRN
Obstrukční spánková apnoe (OSA) je významná chorobná jednotka snižující kvalitu i předpokládanou délku života. Nejvýznamnější dopad na celkovou mortalitu a morbiditu pacientů mají kardiovaskulární komplikace. Patofyziologický podklad spočívá zejména v chronické intermitentní hypoxémii a oxidativnímu stresu, ale i dalších procesech, které akcelerují aterosklerózu a vedou k chronické hyperreaktivitě sympatického nervového systému. Drtivá většina kardiovaskulárních komplikací je pak spojena s důsledky obtížně kompenzovatelné arteriální hypertenze a progredující aterosklerózy. Práce přináší přehled laboratorních a polysomnografických markerů OSA spojených se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem.
Klíčová slova: syndrom obstrukční spánkové apnoe, kardiovaskulární komplikace, markery

Farmakologická léčba syndromu obstrukční spánkové apnoe
S. Genzor^1,2, J. Vaněk³, J. Mizera¹, K. Bělohradová³, J. Višňovský³, P. Mooz¹, M. Vykopal¹, L. Stanke^2
1Klinika plicních nemocí a tuberkulózy, FN a LF UP, Olomouc; ²Centrum digitálního zdravotnictví, FN a LF UP, Olomouc; ³Klinika psychiatrie, FN a LF UP, Olomouc

SOUHRN
Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSAS) má v dospělé populaci vysokou prevalenci a jeho klinické dopady postihují prakticky všechny orgánové systémy. Léčba přetlakovou ventilací je sice zlatým standardem léčby, není ovšem tolerována všemi pacienty. Chirurgická léčba v rukou otorinolaryngologa či stomatochirurga je vhodná spíše pro neobézní pacienty bez zásadních komorbidit. Proto může farmakoterapie představovat zajímavou alternativu pro část pacientů s OSAS. Léčba farmaky může cílit na některý etiopatogenetický mechanismus vzniku obstrukční apnoe – anatomickou či funkční překážku v dýchacích cestách, poruchu regulačních mechanismů nebo snížení tonu svalů spodiny ústní. Poslední skupinou léků používaných v symptomatické terapii OSAS představují farmaka zaměřená na denní spavost.
Klíčová slova: syndrom obstrukční spánkové apnoe, farmakoterapie, alternativní terapeutické postupy

Vplyv celkovej anestézie na frekvenciu kmitania pohyblivých riasiniek nazálneho epitelu u detí
P. Čelková, P. Dvoran, A. Soršáková, P. Bánovčin, M. Jeseňák
Klinika detí a dorastu, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave, Univerzitná nemocnica Martin

SÚHRN
Úvod: Pohyblivé riasinky sú základnou súčasťou mukociliárneho transportu, primárneho obranného mechanizmu dýchacích ciest. Ich funkciu môžu ovplyvniť viaceré faktory vrátane celkových anestetík. Experimentálne práce poukazujú na ich ciliomodulačný účinok, výsledky z animálnych či in vitro modelov však nemožno priamo aplikovať do praxe. Potrebný je preto výskum v reálnych klinických podmienkach.
Cieľ štúdie: Zistiť, či bežne používaná kombinácia celkových anestetík (propofol, sufentanil, trimekaín a sevoflurán) ovplyvňuje frekvenciu kmitania pohyblivých riasiniek (CBF – ciliary beat frequency) nazálneho epitelu u detských pacientov.
Metódy: Prospektívna klinická štúdia zahŕňala 21 detských pacientov vo veku 4 mesiace až 14 rokov, podstupujúcich elektívne operačné zákroky. Frekvencia kmitania riasiniek bola meraná pred a po anestézii pomocou vysokorýchlostnej video-mikroskopie.
Výsledky: Priemerná hodnota CBF pred anestéziou bola 9,74 Hz (±1,32 Hz) a po anestézii klesla na 9,13 Hz (±1,77 Hz) bez štatisticky významného rozdielu (p = 0,123). Neboli zistené významné korelácie medzi zmenou CBF a dávkami anestetík, trvaním anestézie ani podielom kyslíka v inhalovanej zmesi.
Závery: Bežne používaná kombinácia anestetík pri krátkodobých operačných výkonoch u detí nevykazuje jednoznačný inhibičný účinok na ciliárnu aktivitu.
Kľúčové slová: pohyblivé riasinky, frekvencia kmitania riasiniek, celkové anestetiká, vysokorýchlostná video-mikroskopia

Nekuřákem je ten, kdo nekouří…?
O. Venclíček, T. Kratochvíl
Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, LF MU a FN Brno

SOUHRN
Článek se zabývá otázkou, zda lze považovat za nekuřáka osobu pouze na základě jejího tvrzení (self-report). Úvodní část přináší definice nekuřáctví a uvádí situace, kdy je nezbytné ověřovat kuřácký status objektivně. Následuje přehled vybraných studií, které porovnávají anamnestické a biochemické metody ověřování nekuřáctví. V diskuzi jsou zdůrazněny limity jednotlivých přístupů, význam biologické variability v metabolismu nikotinu a kotininu a historický vývoj metod. Závěrem je doporučena kombinace anamnestického a biochemického ověřování v klinicky zásadních situacích.
Klíčová slova: nekuřáctví, kotinin, biochemické ověřování, self-report, validace kuřáckého statusu